Pozoruhodná vodní, bezkořenná, asi 20 až 30 cm velká rostlina. V přírodě obývá mělké, živinami méně bohaté rybníky, tůňky, jezírka, slepá ramena řek atd., kde volně plave při hladině, často v příbřežních porostech rákosů, orobinců, ostřic, větších travin, šáchorů apod.

     Je zajímavé, že první doložená zmínka o objevu této rostliny pochází již ze 17. století z Indie, kde se pravděpodobně aldrovandka vyskytuje ještě dnes. Obecně lze uvést, že je aldrovandka roztroušeně rozšířena v Evropě, Africe, Austrálii a v Asii. U nás v minulosti rostla v okolí Českého Těšína, kde již vyhynula, ale v ČR byla opět na několika místech experimentálně vysazena (podobně jako v několika dalších zemích v Evropě).

     Rostliny aldrovandky mají křehké, tenké lodyhy, které nesou větší počet speciálně uzpůsobených listů. Listy jsou uspořádány v přeslenech, přičemž přeslen vytváří vždy jen 6 až 9 listů. Listy jsou zřetelně rozlišeny v řapík a čepel. Pro řapík je m. j. charakteristická přítomnost mnoha dutinek s plynným obsahem, takže nadnášejí rostlinu ve vodním prostředí a rostlinky díky tomu mohou v době vegetace vzplývat při hladině. Čepel listů aldrovandky je pastí, která slouží k lapání drobných vodních živočichů (buchanky, perloočky a jiní zástupci tzv. zooplanktonu). Kořist je lapena rychlým sevřením obou pololovin pasti, která svým tvarem připomíná dvouchlopňovou schránku mlžů (funkcí a stavbou připomínají pasti aldrovandky pasti známé mucholapky - Darwin aldrovandku dokonce pro tuto podobnost označoval jako „vodní mucholapku“).

     Aldrovandka kvete krátce stopkatými, asi 0,5 - 0,8 cm velkými květy, které se otevírají těsně nad vodní hladinou. Po opylení (pravděpodobně hmyzem) se ve vícesemenné tobolce vytvářejí a následně zrají černá, lesklá, vejčitá semena o velikosti přibližně 1 mm.

     Aldrovandka je rostlinou vytrvalou, přičemž v oblastech mírného pásu, přežívají rostliny zimní období prostřednictvím speciálního „zimního pupene“- tzv. turionu, který na podzim klesá ke dnu (turion představuje hustě nahloučené drobné lístky chránící vzrostný vrchol). Z přezimovacího pupene raší v pozdním jaru nová rostlinka. Během vegetace rostliny vyžadují dostatečně dlouhou světelnou periodu (optimum minimálně 12 hodin denně) a vyšší teplotu vody - optimálně dlouhodoběji nad 20°C. Vody, ve kterých aldrovandka roste, bývají mírně kyselé (pH 5,5 až 6,5), mají zvýšený obsah huminových kyselin, vyšší koncentraci CO₂ a jsou oživeny planktonem.

     Aldrovandka je konkurenčně slabou rostlinou a negativní ovlivnění jakéhokoli ekologického faktoru (teploty, pH, množství CO₂ atd.) může mít za následek ohrožení populace této rostliny na přirozeném stanovišti. Navíc se následkem změněných podmínek mohou množit i tak expanzivní rostliny, jako např. vláknité řasy nebo okřehek. Pro příklad vysoká početnost okřehku na hladině negativně ovlivňuje průnik dostatečného množství světla, třeba k rostlinkám aldrovandky. Rostliny pak vlivem nedostatku světla omezují růst či hynou.

     Kultivace aldrovandky je obtížnější, ale při splnění několika základních podmínek realizovatelná. Rostliny lze pěstovat v dobře osvětlené nádobě či nádrži o obsahu 3 a více litrů. Na dno nádoby umístíme trochu jílu, rašeliny s jílem či štěrku, do vody umístíme opad (suché listy) ostřic. Takto necháme nádobu pro pěstování aldrovandky připravenou přibližně týden. Pak vložíme rostliny a nádobu umístíme na dobře osvětlené, teplotně příznivé místo. Pozor - při pěstování bývají problémem řasy, které aldrovandce silně konkurují nejen tím, že z vody odčerpávají živiny (mnohdy tvoří kolem rostlin shluky a negativně ovlivňují intenzitu světla).

     Teploty, které rostlinám nejvíce svědčí, se pohybují od jara do podzimu od 19°C do 30°C (tropické aldrovandky vyžadují teploty okolo 15 až 20°C i v zimě). Rostliny původem z mírného pásu vytvářejí na podzim turiony, které můžeme pro zdárné zimování např. umístit v malém množství vody do lednice (přezimování asi při 4 °C ve vodě v chladničce, vodu je vhodné vyměnit přibližně 1x za měsíc). Takto zimované turiony na jaře opět vyraší a rostou v nové, lapání kořisti schopné rostliny.