Ze všech broméliovitých rostlin je dnes pouze u 2 druhů - Brocchinia reducta a Catopsis berteroniana - experimentálně doložena schopnost lapat živočichy a získávat z jejich těl živiny (v literatuře bývají také někdy uváděny jako masožravé ještě jiné druhy, a to B. tatei a B. hechtioides, avšak spolehlivé prokázání masožravosti těchto druhů, bude ještě pravděpodobně předmětem nejrůznějších pokusů a zkoumání).

     Brocchinia reducta je zvláštní endemit Guayanské vysočiny ve Venezuele, kde se vyskytuje v oblasti stolových hor ve výškách od 600 (např. oblast Grand Sabana) až téměř do 3000 m. n. m., přičemž na náhorních plošinách stolových hor ji lze často pozorovat rostoucí na velmi chudých písčitých půdách společně s heliamforami.

     Rostliny jsou charakteristické nestejně dlouhými (až 50 cm), žlutozelenými, tužšími listy, které tvoří na dřevnatějícím kmínku úzkou růžici. V bazální části růžic je, v listy vytvářené „kapse“ či nádržce (fytotelma), stále přítomna kyselá tekutina (růžice je při bázi vodotěsná). V této tekutině probíhá intenzivní bakteriální rozklad těl kořisti, kterou je většinou drobný hmyz (výrazně převládají mravenci). Produkty trávení pak rostlina vstřebává pomocí mikroskopických žlázek na vnitřních stranách listů růžice. Tato vlastnost či schopnost byla u tohoto druhu objevena poměrně nedávno, a to přibližně v polovině 80 - tých let 20. století. Víceleté rostliny vytvářejí až 60 cm vysoká latnatá květenství s větším počtem asi 5 mm velikých, nepravidelně se otevírajících, bílých kvítků.

     Brocchinia reducta je poměrně dobře pěstovatelná rostlina, pro její úspěšné pěstování lze doporučit: Substrát - stále vlhká směs rašeliny s pískem, perlitem nebo štěrkem v poměru 2 - 1 : 1 nebo substrát pro epifyty (kousky molitanu, dubové kůry a polystyrenu, rašeliny či lignocelu a štěrku v poměru 1 : 0,5 : 1 : 1 : 1. Pěstované rostliny vyžadují vysokou vlhkost vzduchu a prospívá jim časté mlžení, jímž se také doplňuje tekutina uvnitř růžic. Dlouhodobě není vhodné vystavovat rostliny vysokým teplotám (hlavně v létě), i když v přírodě rostou v oblastech s rozmezím teplot od 15 do 35°C. Mají-li rostliny dostatek světla, jehož vyžadují maximální možnou intenzitu, jejich listy jsou zbarveny téměř žlutě a jsou uspořádány v charakteristické, úzké růžici. Nedostatečná intenzita světla v kultivačních podmínkách (a také pravděpodobně absence ultrafialového záření) mívá za následek rozevírání růžice a změnu barvy listů, které zelenají.