Darlingtonie kalifornská je vytrvalá, v přírodě téměř 90 cm vysoká masožravá rostlina, charakteristická svými nezaměnitelnými až bizarními pastmi. Pasti jsou směrem nahoru se rozšiřující trubicovité láčky, zakončené dutou hlavicí, která může dosahovat až 15 cm v průměru. Zvláštností je, že hlavice a část trubicovité láčky, jsou „vybaveny“ četným prosvětlovacími okénky (fenestrace neboli areoly), které velmi účinně prosvětlují prostor uvnitř hlavice (snad je tak vytvářena iluze kořisti o volném prostoru). Na spodní straně kulovité hlavice je umístěn vstupní otvor o průměru asi 2 až 4 cm. U vstupního otvoru láček, v „přední“ části hlavice, vyrůstá zvláštní přívěsek, který se podobá rozeklanému rybímu ocasu (přívěsek bývá připodobňován také k rozeklanému hadímu jazyku). Pasti tak svým tvarem připomínají vztyčenou hlavu hada (kobry) a darlingtonie bývá někdy nazývána “kobří lilií” (z anglického označení „cobra lily“).

     Láčky darlingtonie vyrůstají z mělce uloženého výběžkatého oddenku, na jehož koncové (vrcholové) části vytvářejí růžici. Semenáče a velmi mladé rostliny (zhruba do 2 až 3 let od výsevu) vytvářejí jen několik centimetrů dlouhé láčky, nepodobné láčkám dospělých rostlin, tzv. juvenilní typ láček (jsou to úzké, v horní části se mírně rozšiřující otevřené trubice, zakončené pouze do špičky se zužujícím výrůstkem, nikoli typickou hlavicí se vstupním otvorem a přívěskem). Tzv. dospělé láčky vytvářejí rostliny obvykle ve třetím až čtvrtém roce růstu, jejich počet bývá různý a láčky mohou na rostlině vytrvávat 2 až 3 roky. Jednotlivé láčky vytvářející růžici jsou od své báze postupně šroubovitě zkroucené až o 180° tak, že je vstupní otvor, a tedy ústí pasti, směrováno k vnějšímu obvodu růžice. Láčky mají od báze až ke vstupnímu otvoru lamelovité křídlo, podél něhož jsou rozmístěna četná nektaria, jejichž nektar je .      Kořistí jsou nejčastěji různé druhy hmyzu, především pak mravenci. Trávení kořisti v láčkách darlingtonie je zajišťováno prostřednictvím enzymů, které produkují mikroorganismy (bakterie, mikroskopické houby). Rozložená kořist pak poskytuje rostlinám živiny, které je darlingtonie schopna přijmout a využít.

     Darlingtonie v dospělosti vykvétají zajímavými, zvláštně tvarovanými květy, které jsou podobné květům špirlic a vyrůstají na až 1 m vysokých květních stvolech. U mnoha ostatních rostlin dochází při kvetení k rozevírání kališních i korunních lístků – květ je plně otevřený a rostlina „kvete“. U darlingtonie, vzhledem ke vzájemně srostlým lístkům koruny, se otevírá pouze kalich, přičemž hnědofialová koruna tvarem velmi připomíná obal plodu mochyně (Physalis) s postranními otvůrky. Semena jsou až 3 mm velká, hnědá, výrazně ježatá.

     Darlingtonie je endemitem Severní Ameriky (konkrétně USA), kde se vyskytuje ve státech Kalifornie a Oregon. Roste na různých typech stanovišť (mokřady, vlhké svahy, mokvavá skaliska, břehy potoků a říček …), v různých nadmořských výškách (od nížin do 2500 m n. m.) a mnohdy ve zcela odlišných lokálních podmínkách.

Při pěstování darlingtonie je nutno dodržet několik důležitých zásad:

1. Světlo - maximální možně osvětlení v létě a v zimě. Jsou li rostliny vystaveny slunečnímu svitu, obvykle červenají.

2. Vlhkost - darlingtonie toleruje běžné podmínky co do vlhkosti vzduchu, rostlinu lze umístit třeba na balkóně, na zahradě, na okenním parapetu apod.

3. Substrát - nejčastěji je používána směs rašeliny a štěrku nebo písku v poměru 2-1 : 1. Lze použít i jiné substráty, např. rašelinu s příměsí perlitu nebo čistý živý rašeliník. Důležitá je drenáž.

4. Teplota – darlingtonii je možno pěstovat např. celoročně na venkovním rašeliništi, zvláště pak rostliny z horských populací. V zimě snášejí mrazy, v létě teploty do 30 °C - za současného dobrého proudění vzduchu a teplotně stálých podmínek pro kořenový systém (je žádoucí, aby byl kořenový systém udržován v podmínkách nižší teploty – květináč je možno zapustit do živého rašeliníku, obalit alu fólií apod.

5. Zálivka - nejlepší je zalévání dešťovou případně destilovanou vodou. Zálivku je vhodné omezit v období od pozdního podzimu do časného jara, a forma zálivky by měla být prolévání, květináč by neměl stát ve vodě. Předejde se tak případnému uhnívání kořenů a oddenku.

6. Hnojení - někteří pěstitelé přidávají do substrátu Osmocote s dlouhodobým uvolňováním.