Jedna z nejatraktivnějších a nejznámějších masožravých rostlin, která se do paměti každého pozorovatele nesmazatelně zapíše rychlým sevřením obou částí čepele listu, speciálně uzpůsobené k lapání hmyzu. Pokud se Vám zdá až příliš mnoho superlativů najednou, pak věřte, že právě mucholapce plným právem náležejí. Schopnosti této rostliny - tedy rychlý pohyb - jsou známy již od konce 18. století (pozn. otázky trávení a mechanismu sevření objasněny mnohem později) a touto rostlinou byl uchvácen (rozuměj zaujat, ne polapen!!!) i sám Linné.

     Mucholapka je endemitem Severní Ameriky (konkrétně USA), kde roste v močálech a mokřadech Jižní a Severní Karolíny. Vyhovují jí vlhké, písčité půdy s nízkým obsahem živin. Je rostlinou silně vlhkomilnou a často bývá na místech přirozeného výskytu zaplavována vodou i na několik dní. V přirozeném prostředí jsou populace mucholapky ovlivňovány také požáry, které rostliny přežívají pomocí cibulovitého útvaru pod povrchem půdy.

     Charakteristickým rysem mucholapky je dvojí typ olistění - „letní“ a „zimní“. „Letní“ listy jsou dlouhé s úzkým řapíkem a větší čepelí (pastí), „zimní“ pak jsou kratší a širší, past bývá menší. Listy vyrůstají z malé „cibulky“ (toto označení se používá přeneseně pro nahloučené, masitější báze listů rostliny), která bývá ukryta mělce pod povrchem půdy a jejímž prostřednictvím se m. j. mucholapka vegetativně množí (na odrůstajícím konci cibulovitého útvaru někdy vznikají dceřinné rostliny).

     Přeměněná část listu - čepel (nasedající na řapík) - tvoří tolik charakteristickou past, jejíž pohyb byl předmětem zkoumání mnoha badatelů. Spouštěcím mechanismem sklapnutí pasti je podráždění asi 2 mm dlouhých chlupů (trichomů) na vnitřní straně čepele, kterých je obvykle 6. Jejich podráždění iniciuje spuštění složitého mechanismu samotného sevření (jedná se o procesy na buněčné úrovni,..iontové pumpy,...vznik a přenos elektrických impulzů ..), které trvá přibližně 0,5 sec. (při ideální teplotě, podmínkách). Rychlost sevření pasti závisí především na teplotě, stáří pasti a „kondici“ rostliny.

     Na vnitřní straně čepele jsou mimo trichomů přítomny 2 typy velmi malých a početných žláz; jedny produkují sladkou „šťávu“ (nektar), druhé šťávy trávicí (obsahující některé trávicí, bílkoviny štěpící enzymy). Nektar láká potenciální kořist co nejblíže k trichomům, aby byla maximálně zaručena úspěšnost sevření pasti. Trávicí šťávy pak lapenou kořist chemicky „zpracovávají“ a uvolňují z jejího těla živiny. Vstřebané živiny z kořisti rostlina využije pro svůj růst, kvetení, tvorbu semen apod.

     V našich podmínkách mucholapky kvetou nejčastěji od března do června (např. při celoroční venkovní kultivaci v červenci), květy jsou asi 2 cm velké, bílé. Mucholapka je obvykle cizosprašná. Semena jsou kapkovitá se zřetelnou špičkou na jednom konci, černá, lesklá, asi 1 mm velká.

Při pěstování mucholapky je nutno dodržet několik důležitých zásad:

1. Světlo - maximální možně osvětlení v létě a v zimě.

2. Vlhkost - od jara do podzimu vydatná zálivka, v zimním období možno omezit. Pro pěstování vhodné dobře větrané otevřené akvárium, vitrínka apod.

3. Substrát - nejčastěji je používána rašelina s křemičitým pískem či křemičitým štěrkem v poměru 1 : 1.

4. Teplota - snáší dosti velký rozdíl teplot (běžně od mrazíků po 35°C). V zimě možno pěstovat mucholapku i ve velmi chladné místnosti (a naopak NE v příliš vysokých teplotách) za současného zajištění co největšího množství světla. Je zajímavé, že při pěstování mucholapek na venkovním rašeliništi, vegetují rostliny v zimním období i pod silnou vrstvou sněhu, v naprosté tmě.

5. Rostliny někdy přežívají nepříznivé období roku (v našich podmínkách pak především zimní období) pomocí podzemního cibulkovitého útvaru. Rostlinka úplně ztratí listy a „schová“ se pod povrch substrátu. Někdy se stane, že pěstitel tento stav považuje za úhyn rostliny, ale ona žije pod povrchem v cibulce. Následně pak přestane květináč zalévat a až úplné proschnutí má za následek úhyn rostlinky.

POZOR: Tuto atraktivní rostlinu často kupují rodiče svým dětem. Ty pak pasti dráždí, rostlinu překrmují... rostlinu takové zacházení vysiluje a pak není divu, že hyne (není to hračka, ale rostlinka vyžadující určité podmínky a zacházení!). Obecně se uvádí, že plně dostačuje přikrmování dospělé rostliny jednou mouchou na zhruba 1 měsíc. Čekáte-li domácnost bez hmyzu či komárů - omyl !!! Tato rostlina se nevyvíjela milióny let k masožravosti proto, aby jednou sloužila v domácnostech jako všeobecně známá mucholapka, na níž se lepí mnoho létavého hmyzu. Je nutno si uvědomit, že se jedná o raritu mezi živými organismy a žádná jiná suchozemská rostlina nemá takové schopnosti, jako právě mucholapka. Je na Vás, jak na tuto fascinující rostlinu budete dívat… jestli jako na zdroj zábavy nebo jako na hmatatelnou ukázku pestrosti a dokonalosti přírody.